V rámci tělocviku si vyzkouším i nové sporty. Dnes jsem si porvé zkusil zahrát lacrosse a dodgeball (vybíjenou). Upřímně, obojí je docela makačka, nebo spíše nezvyk. 

 Stala se mi docela vtipná příhoda. Normálně jsem byl pokárán, že se nehlásím. :D 

Osobně nejsem zvyklej se hlásit. Na UHK se nikdo nehlásí a připadá mi to zbytečné, je to ztráta času. Učitelka na Francouzstinu se vzdy na něco zeptá a vetšinou se přihlásí tak 4-5 lidí.. ona pak však cca 10 vterin (nepřeháním) přemýšlí, koho teda vyvolat, dělá si čárky, kdo kolikrát již mluvil apod. Proste ztráta času. Navíc pokud se učitel dotazuje a nikdo se nepřihlásí ani po dlouhé době, proč se hlásit? 

Takže situace vypadala tak, že učitelka se zeptala, 5 vteřin nikdo nereagoval, takže jsem prostě odpověděl bez hlášení. Spolužák se ke mě naklonil s uplně vyvalenejma očima, jaktože si troufnu mluvit bez přihlášení... že by se to nemělo dělat.. :D 

Tak nevím, občas si připadám fakt jak v první třídě a ne na prestižní univerzitě...

Tento víkend za mnou přiletěla Gábinka do Bostonu, kde jsme si to parádně užili. Jelikož Gabča čekala při cestě zpět x hodin na letišti v Paříži, popsala z nudy při čekání celý víkend ona. Shrnula to tak hezky, že její slova neupravuji a jen přikládám k přečtení :) Osobně bych jen dodal, že jsem skutečně překvapen, jak je Boston krásné město. Například ve srovnání s NYC je asi 1000x čistější, přehlednější, modernější... prostě úžasné. Po San Franciscu asi druhé zatím mé druhé nejoblíbenější město v USA :) 

Do Bostonu jsme prijeli po setmeni. presto, ze jsme prijeli zvlast, shodli jsme se na tom, ze uz na prvni pohled se nam nocni Boston libil. Setkali jsme se v byte nasi host family v Maple Street, kde nas cekalo vrele prijeti - zahrnovalo misu cinskych domacich specialit od hostitelky Shan pro Dana a cokoladovou penu pro me. Po obcerstveni jsme vyrazili protahnout nohy po okoli. Pravou americkou atmosferu nam vytvarel fotbalovy zapas Maldenskeho tymu i halloweenske dekorace peclive rozmistene na domech a predzahradkach.
Rano jsme vyrazili do mesta a nase prvni kroky smerovaly do Dunkin Donuts (ktere najdete v Bostonu doslova na kazdem kroku) pro male glazovane munchkiny. Po prijezdu do Bostonu jsme krizem krazem prozkoumavali mesto a byli z nej nadseni. At uz to byl park Public Garden s rybniky a rodinkami na prochazce, pobrezi plne bezcu a specialnich dopravnich prostredku - kachen, ktere jezdi po sousi i ve vode-, nebo rusnejsi cast centra okolo Downtown Crossing. Tam jsme si uzili i nakupovani. Nemohla chybet aspon letma navsteva stadionu TD Garden, sidla Celtics a Bruins. Okolo jsme si vsimli nepreberneho mnozstvi lakavych fanouskovskych baru a hospod. Zasli jsme i do luxusni ctvrti Beacon Hill, kde jsme konstatovali, ze bydlenim tam bychom tedy rozhodne nepohrdli. Cihlove domy se schody ke vchodovym dverim a roztomilymi predzahradkami byly proste neodolatelne smile emoticon Neprestavaly nas fascinovat kombinace moderniho a stareho mesta, vrcholem bylo, kdyz jsme dosli k budove, kde v roce 1776 poprve cetli Deklaraci nezavislosti, a zjistili, ze se uvnitr nachazi zastavka metra. Po celodennim prochazeni Bostonu jsme se vypravili na slavnostni veceri do nasi oblibene Cheesecake Factory. Dan zvolil hovezi medailonky se šťouchanými brambory a zeleninkou ve Skinnylicious verzi a ja ponekud mene dietnejsi White Chocolate Raspberry Truffle Cheesecake. No, za sebe muzu rict, ze lepsi oslavu vyroci jsem si nemohla prat smile emoticon Domu jsme se vydali okolo Prudential Center a osvetlene mrakodrapy se pridaly na seznam veci, ktere jsme si na Bostonu zamilovali.

Druhy den se necekane udelalo krasne, a tak jsme meli na prochazku Little Italy, Chinatownu, mista Boston Tea Party a zbytku centra docela prijemne pocasi. Danuv neskutecny orientacni smysl zpusobil, ze jsme se po meste pohybovali, jako bychom tam zili nejmin pet let, coz bylo super. Nakonec jsme prosli i kus Freedom Trail a videli tak vsechny historicke pamatky Bostonu pekne poporade. Jedna z veci, ktere jsou na Bostonu super, je, jak je kompaktni. Ma v sobe zajimavy naboj, misi se tam stary a novy svet, do toho jsou vsichni hezky obleceni maratonci, maji krasne parky, dobre metro a ciste more, celkove je v tom meste tak nadherna a zvlastni atmosfera, ze se to da jen tezko popsat. Mam pocit, ze jsme toho za dva dny stihli videt a prozit jako asi za rok. Dekuju

Tento víkend jsem navštívil domov svého spolubydlícího. Bylo to super :) Odjeli jsme v pátek po škole a cesta nám trvala něco okolo 3 hodin. Do jeho města (YORK, ve státě Maine) jsme dorazili již téměř za tmy a vydali jsme se tedy hned k jeho otci (rodiče jsou rozvedení a žijí odděleně). Táta je napůl Ital, vřele mě přivítal a ihned servíroval italskoé dobroty na stůl. Seznámil jsem se i s Danovou (můj spolubydlící, 19 let) sestrou Laurou (21 let) a bratrem Davem (24 nebo 25 let, už nevím :D ). Pochutnali jsme si na testovinách s domácí rajčatovou omáčkou a parmezánem, k tomu nějakej salátek a domácí garlic bread .. super :) po večeři jsme poseděli všichni dom, povídali si, zahráli si nějaké hry na PlayStationu.

V sobotu ráno jsme si udělali snídani. Servírovali se míchaná vajíčka (americká klasika), já si k nim jestě udělal oatmeal a vyrazili jsme - bez táty - do města na trhy a pouť. Cestou jsme nabrali jestě přítele Laury a společně si užili celé odpoledne. Město je opravdu krásné, leží přímo na pobřeží Atlantiku a je velmi turistické. Ochutnal jsem n apouti i řadu specialit a dobrot, například Pumpkin Butter nebo marmeládu s japanelos paprickama. Po pouti jsme si dali výborné domácí lasagne - já trojitou porci, koukali na mě jak kdyz jsem tejden nejedl :D ...  zabalili jsme věci a presunuli se na pobřeží, kde přímo na pláži bydlí jeho mamka.  Výhled na moře byl opravdu fascinující. 

V něděli nám udělala ráno opět míchaná vajíčka a domácí palačinky s javorovým sirupem a vydali jsme se na farmu (přes 2 státy, 45 minut dlouhá cesta) do Massachusetts. Je to fakrma, kde pěstují hlavně jablka, dělají mošt.. ale nabízí také domací maso, vajíčka apodobně. Prý tam mají nejlepší jablečné donuty co existují, proto jsme jeli takovou dálku :D .. a byly fakt teda dobrý ! ... Vrátili jsme se navečer, opět pobalili a vyrazili směr do školy, kde už nás zaskočila zima a trocha sněhu... 

Nicméně víkend stál opravdu za to, byl jsem pozván i na Halloween za 14 dní a také na Thanksgivin za měsíc - ale to už mám jiné pláy, měl bych být na tento svátek u jiného amerického kamaráda. Ale i tak mi pozvání udělalo velkou radost.

Jak může být někdo tak hloupý? Poprvé po více než 2 měsících v USA opravdu zuřím a říkám si, jak stupidní národ tohle občas je. Spoustu věcí mají super, spoustu věcí závidím, ale věci co jsem se dnes dozvěděl na své hodině výživového poradce a fitness trenéra (studuju tady tento kurz), to je teda síla. Nejprve jsem se dozvěděl. že  tloustneme, protože dojídáme vše, co je na talíři.. správně bychom měli tak polovinu jídla z talíře vyhodit (neřeknou nám, ať si vememe menší porci, ale řeknou nám, ať si nabereme klidně hodně, ale ať polovinu vyhodíme ! ).. to jsem se ještě udržel, ale následně přišel test týkající se toho, zda-li máme nějakou poruchu příjmu potravy.

 Přikládám výčet toho, u čeho mi skřípaly zuby nejvíce:

- Pokud se bojím, že budu tlustej - jsem nemocnej

- Pokud se bojím, že moje jídlo má moc kalorií - jsem nemocnej

- Pokud jím malé porce jídel často - jsem nemocnej

- Pokud se vyhýbám cukrovinkám - jsem nemocnej

- Pokud omezuju sacharidy, například chléb a pečivo - jsem nemocnej

- Pokud si ráno rád nepřispím - jsem nemocnej

- Pokud jím často to samé - jsem nemocnej

- Pokud jím dietní jídla - jsem nemocnej

- Pokud usilovně cvičím, abych spálil nějaké kalorie - jsem nemocnej

- Pokud jím déle než ostatní (asi je lepší hltat) - jsem nemocnej

- Pokud něco sním a pak toho lituji - jsem nemocnej

- Pokud někomu uvařím něco, co bys potom sám nejedl - jsem nemocnej

Mohl bych pokračovat dál, ale už mě to nebaví :D Pokud by někdo nevěřil, že tohle je výtažek z učebnice pro fitness trenéra, můžu mu test vyfotit ...

V sobotu veer jsme se vypravili s Mindy a international studenty na další výlet. Nejprve jsme zajeli do Montpelieru (hlavní město Vermontu), kde jsme měli asi 45 minut hru ve hledání různých věcí po městě (minule jsem vyhrál poukázku do pizzerie v hodnotě 25 dolarů, ale tentokrát jsme neměli štěstí). Následně jsme se mohli podívat po obchodech nebo si dát někde po hospůdkách něco k pití/jídlu.

Hlavní atrakce večera přišla až později. Jeli jsme do vyhlášeného kukuřičného bludiště na strašidelnou výpravu. Zní to hrozně dětinsky, ale byla to opravdu strasna sranda. Mají to výborně uspořádané, promakané. Už při čekání ve frontě jsme měli šanci sledovat "kouzelníka" ... předváděl různé triky s kartama, kruhy, králíkem v klobouku a tak... vůbec jsem nechápal, jak to dělal. Asistovali jsme mu jako dobrovolníci, ale kdyz si nasi podepsanou kartu najednou vytáhl například z pusy, opravdu jsem nechápal.

Samotné blušiště potom nebylo vlastně ani bludiště. Na nočních prohlídkách by se totiž každý ztratil, takže se jde přesně vytyčená trať. Je tam skoro uplná tma a vy potkáváte různé strašidelné věci.. ale je to fakt suprově udělaný. Já jsem se teda pořádně leknul jen jednou. Byl jsem otočenej a bavil se s kamaradem o jedné "čarodejnici" v baráčku, že vypada fakt dobře. Ve chvíli kdy jsem se vsak otáčel zpět předemě skočil z boku z kukuřiče borec s motorovkou a začal ji predemnou túrovat :D to jsem teda opravdu nečekal :D ... celkově asi motorové pily měly největší úspěch u většiny lidí (viz. foto). Jinak tahle strašidelná stezka má asi míli, jde se přes půl hodiny a i různými interiéry, cirkusem, řeznictvím... no, vážně pěkně udělané :) (btw, pokud by se někdo chystal navštívit, lístek je za 30 dolarů a otevřeno je jen pár víkendů v roce)

http://www.vermontcornmaze.com/hauntinfo.html

https://www.youtube.com/watch?v=4i6Qmwq8zfE

Dnes jsem si uvědomil, jaké ideální podmínky tady vlastně máme pro sport, zlepšení v posilce apod. Byl jsem si zacvičit a po posilce jsem hned skočil vedle do bazénu, abych jen tak 10 minut zregeneroval svaly - a tam mi to vše secvaklo. Je to uplná paráda! Jen si představte držet tady správně jídlo a nepít alkohol, případně mít kvalitní suplementy ještě. Posilka 2 minuty od pokoje, další malé fitko přímo vedle pokoje, vedle posilky hned bazén a běžěcká dráha - vše zdarma (včetně půjčovny kol, lyží, bruslí a celkově dalších asi 1000 x aktivit, které lze provozovat)..... k tomu suprové jídlo po celý den komplet zdarma .. a navíc, téměř žádnej stres.  V HK musím autem dojet do posilovny, parkovat.. po tréninku jedu domů, nadávám na ostatní řidiče, spěchám, abych si rychle dal vařit jídlo.. a tady? vše přímo pod nosem - navíc strašná výhoda třeba toho, že po posilce muzu nachvili skočit do bazénu (a nemusím jet přes půl města jinam, tam hledat parkování, znovu se převlíkat atd.)...  škoda jen, že to dost láká pít alkohol nebo ochutnávat místní dobroty. Ale být tady jestě delší čas, podmínky pro zlepšování tady jsou uplně super.

Jediné, co mě trochu mrzí, že se stále neotevřeli (a s největší pravděpodobností ani neotevřou) hodiny crossfitu. Možná by mě to nebavilo, nechytlo, ale minimálně jsem to zde chtěl zkusit. Bohužel vedení univerzity má nějaké problémy s vedením crossfitového klubu, takže v podstatě nikdo neví, co jak bude :/

Dnes jsme se vydali na další výlet s international students. Vyrazili jsme školním autobusem do asi 30 minut vzdálené "Wrightsville Reservoir". Jedná se o pěkný parčík u jezera. Mohli jsme si zapůjčit kanoe, kayaky, zahrát si volejball, fotbal a nebo frisbee golf. Také jsme si u jezírka udělali velkou grilovačku - Mindy nakoupila plno dobrot, kvůli nám i burgery s vysokým obsahem masa. :) Bylo to výborné. Počasí vyšlo také suprově, takže jsme si užili opravdu hezký den. Událost byla navíc otevřena i americkým studentům, takže jsme měli šanci se seznámit s dalšími američany. (y)

Tak jsme konečne vylezli na místní horu. Každý o ní pořád básní.. ale upřímně, žádnej extra zážitek to nebyl. V pátek se nám nechtělo na párty, tak jsme se v noci za tmy sbalili, koupili piva a začali lézt nahoru po tmě. Upřímně jsem se celkem bál medvědů a ostatních zvířat, takže jsme vylezli jen do půlky, udělali si bonfire a popili tam (na uklidnění).

V sobotu svítilo sluníčko, tak jsme naplánovali, že si půjčíme kola a vyjedeme na vrch hory na kole po stezce. Půjčovna kol však byla zrovna zavřena, takže jsme horu vyšli pěšky - tentokrát až nahoru. Dříve tu byla lyžařská sjezdovka, ta musela být super. Teď už je hora poměrně zarostlá a výhled až tak úchvatný nebyl. Ale stejně to byl pěkný výšlap, hlavně ta příroda a čistý vzduch za to stály. Jedna věc se mi ale stejně líbila - po cestě mají x workoutových stanovišť, kde si může každý zaposilovat, nebo třeba jen posedět na lavičkách a u táboráku.  

Na naší Sodexo jídelnu již od začátku pěji jen samou chválu. Jídlo je opravdu suprové. Také jsem objevil gluten free koutek,  kde mají výborní rýžové tousty, gluten free burgrové housky, sušenky, preclíky, chipsy... zkrátka opravdu slušný výběr. Dnes při večeři jsem však objevil další super věc. Dívka vedle u stolu se ládovala nějakými kuřecími stripsy, vypadly jak z KFC. A protože jsem je nikde v jídelně neviděl, nedalo mě to a šel jsem se jí zeptat, kde je sebrala :D ... Poradila mi, at jdu ke grilu a řeknu, že jsem Celiac. Tak jsem to zkusil :) .. nabídli mi zcela nové menu, gluten free sendviče, hamburgry, kuřecí prsíčka, tyto smažené stripsy a další dobroty. Jen jsem si vybral a vše  co jsem si objednal mi čestvě připravili :) ! No.. představte si něco podobného v české kantýně :D