Tak už finišuju :) ... po víkendu v Kanadě začal poslední týden v USA. V pondělí a úterý byla ještě výuka, od středy nám začíná volno a zkouškové období. Ve středu jsme také měli slavnostní večeři v jídelně, podávali se pořádný hovězí steaky (a to že fakt pořádný, měl jsem celkem 4 a každej měl tak dobrejch 400g) :D ... byli u různé jiné dobroty, cheesecake, vaječný likér apod. Večer jsem prokecal s Trevorem, protože to byl jeho poslední večer na škole. Už má titul a hotovo:). Dnes (ve středu) jsme měli další slavnostní oběd, tentokrát s Mindy a international students - taková rozlučka. Také dobrota, jídlo z mexické restaurace, na způsob tacos. Různé variace mas, tortill, zeleniny, příloh (včetně mých milovaných pečenách batátů), avokádové pasty s chipsy apod. Mňam... Odpoledne definitivně odjel Trevor.

Jinak plány na další dny?

Čtvrtek - ustní zkouška z Frániny (moje jediná zkouška tady, fit trenéra a ajinu už mám oboje splěno) :) , poté výstupní pohovor u Mindy a večer večeře u jednoho z učitelů, pozval mě a Honzu na rodinnou večeři

Pátek - nejspíše rozlučka s kamarády tady večer, jinak bez plánů

Víkend proflákán, bylo by dobré se začít možná učit, třeba už na zkoušky na UHK, ale už vidím jak se dokopu...

Pondělí - velká zkouška z FJ (písemná část), pak zabalit a večer odjezd k jednomu americkému kamarádovi domů do Chesteru, MA. 

Úterý - po přespání odjezd do Bostonu, podle času možná jestě procházka po městě, kouknout na Vánoční výzdoby a odlet směr Londýn a následně Praha :)) 

Víkend od 11. do 13. prosince jsme se vydali na nejspíš poslední výlet, do Montrealu. Sehnal jsem ubytování pres airbnb.com, které nemělo vůbec chybu. Jelo nás 5 (Já, Honza, Trevor, Daniela a Mike (všechno američani), vmáčkli jsme se do jednoho auta a pronajali si celej domek, takže jsme měli k dospozici 3 místnosti, plně vybavenou kuchyn, obyvák s obří televizí a dokonce i zahradu včetně Hot Tub :) (y) Nejvtipnější na tom je, a to vůbec nechápu, že za tohle ubytování v centru města jsme platili v přepočtu asi 700 kč na osobu. K tomu benzín jen za 7 dolarů na osobu (dohromady za obě cesty), takže parádní výlet a možnost utrácet alespon více ve městě (naopak velké pivo na hokeji za lidových 15) :)

Nebylo však ani moc za co, největší atrakcí bylo jen NHL. Ale postupně.. v pátek jsme přijeli až ve 20 hodin večer, Američani chtěli hned skočit na metro a jet do města do baru, mě se už moc nechtělo tak jsme se s honzu podívali jen po okolí (objevili jsme stadion, kde byly Olympijské hry v roce 1976) a pak jsme zaparkovali ve vířivce na zahradě. :)

V sobotu jsme najeli do města prošli Old Seaport, Notre-dam kostelík a další památky a stavili se právě i cestou na stadionu poptat se na hokejové lístky. Tam jsme se dozvěděli, že lístky jdou koupit pouze online. U oběda jsme tedy začli hledat vstupenky, bohužel to nešlo přes mobil a museli jsme zpět domů  k počítači. Už u oběda se američani začali cukat, že přý je to až moc drahé a že jim za to NHL nestojí, že chtějí jít jen do baru (dle mého názoru bych v baru propil víc). My jsme se s Honzou rozhodli to hecnout, ale byla to dřina. Lístky byly komplet vyprodané (volné byly jen za 315 dolarů což jsem odmítl), podařilo se nám je sehnat až přes nějakou americkou firmu, která je přeprodává, takže jsme museli zaplatit o malinko víc (v přepočtu asi 1600 kč). Objednali jsme je, zaplatili..ale lístky bohužel ne a ne přijít. Hrozně nám pomohla naše hostitelka, ktere jsem psal naši situaci a ta neváhala obvolat polovinu města a pomoci nám. Nakonec jsme i mi museli volat na infolinku a popohnat je, abychom vse stihli. Nakonec se ale zadařilo a vše dobře dopadlo, i když to byly nervy (mezitím jsme sledovali fotbalovej zápas ARMY vs NAVY, američani popíjeli, ale ja byl z tech vstupenek tak vynervovanej ze jsem na to neměl ani chut)... Na hokej jsme dorazili o hodinu a půl dříve, před vstupem jestě vyklopili lahev rumu na kuráž (a abychom dohnali co jsme zameškali) a vrhli se na to :D byla to super podívaná, v dětské zóně jsme si nechali pomalovat obličeje, zkoušeli jsme si chytat virtuální nájezdy, fotili jsme se v "šatně", v sponzorských autech, s hosteskama... od jedné jsme následně dostali i piva zdarma (za řádné povzbuzování při hře).. byla to paráda.. i lidé v publiku byli velmi přátelští, když byl v akci Tomáš Plekanec tak nás poplácávali apod. .. Navíc zápas stál opravdu za to, hodně gólů, canadiens měli 27 střel ve druhé třetině (zrovna na bránu za kterou jsme seděli - vyrovnali tím rekord za 70. let), navíc bylo i vyprodáno (Bell center je nejvetsi stanek NHL - kapacita 21 273...). Fakt to nemělo chybu. Po zápase jsme zajeli do Old Seaport do baru za američany, ale ti už chtěli jít domů.. (což nám vůbec v duchu nevadilo, protoze vybrali ten nejvíce snobskej podnik v celým montrealu). Takže jsme se vrátili dom a zaparkovali všichni ve vířivce :))

V neděli dopolko jsme udělali check-out a sjeli do centra města na oběd a mrknout do obchodů. Koupil jsem jestě nějaké vánoční dárky. Škoda, že jsme spěchali zpět do školy (museli jsme být ve škole do 18:00 protože američani šli do práce), podíval bych se po obchodech klidně jěště déle  - tato část města byla moc hezká a díky lepšímu kurzu na kanadský dollar se v Montrealu nakupovalo i o dost lépe. Tak třeba někdy příště :)

Tak dnes jsme se vrátili z prázdnin u Trevora. O první části jsem zde již psal. Další 3 dny prázdnin jsme si užili v jejich domě v Connecticutu, ve městě Madison. První den jsme se vydali do Mystic Seaport, což je lodní muzeum. Prohlídka nám trvala téměř 3 hodiny a byla moc zajímavá. Po cestě domů jsme se stavili jestě v USS Navy v jejich ponorkovém muzeu. To se mi snad líbilo jestě víc. Navíc se zde neplatilo vůbec vstupné a přístupná byla i ponorka, kterou jsme si teda celou mohli projít. I když jsem už dříve v ponorce byl v Pearl Harboru, stejně jsem byl opět fascinován, jak v těchto podmínkách dokážou žít 6 měsíců pod vodou. Večer jsme potom "pochilovali" s jeho kamarády u televize a pizzy a v noci se jestě vydali do Casina :)

Další den jsme jeli do New Haven, kde jsme si vychutnali oběd u Louis` Lunch. Jedná se o historicky první místo v Americe, kde byl servírován Hamburger (1895). Takže jsme tam taky jednoho poslali :) .. pak jsme si prošli město, zejména Yale a na večeři jsme se sešli s dalšími kamarády v Italské čtvrti na pizzu. Pizza Frank PEPE, která je vyhlášena za jendu z nejlepších v celé Americe a hlavně, byla to první italská pizzerie v USA (vznikla v roce 1925). Po večeři jsme jeli asi hodinu k jednomu z kamarádů domů, protože nás všechny pozval k sobě na párty - přespali jsme tam :) (shodou okolností, jeho rodiče znaly naše kamarádky z HK, které zde studovali před rokem - před rokem tam také byly na párty :))

Další den jsme zajeli na nákupy do shopping centru (sehnal jsem si v akci boty a tricko) a odpoledne jen zrelaxovali u televize a serialu The League, kterej je fakt navykovej. Večer jsme se vydali na letiště, nabrali Trevorova brachu a spolecně se vydali do Vermontu do zimního baráku. Tam už bylo plno lidí co se sjelo na díkuvzdání. Daší tři dny jsme krom oslavy díkuvzdání nedělali nic moc.. pořád jen alkohol, spousta jídla, povídání s lidma. Bylo to super. Jezdil jsem na 4kolkách co mají, vyzkoušel jsem si střílení z Trevorových zbraní, byl jsem v místním baru kde jsme pili panáky z lyže (místní lyžařská tradice pro nováčky) :).. navíc americani si s nami chtěli hrozně rádi povídat, pořád nás zvali na pití, v rodině jsme také pili samé kvalitní lihoviny - byla to sranda :) 

 První dny u Trevora jsme byli v jejich domě na horách :) přijeli jsme v pátek večer a měli výbornou večeři (těstoviny s beef meatballama), k tomu vínečko a tak.. pak jsme s jeho rodičema zašli do baru, poseděli u krbu - moc pěkné...

V sobotu jel Trevor s taťkou na pul dne lyzovat, ja se rozhodl zustat doma a udelat si radsi povinnosti do školy - navíc na lyzovani nemam pojistění apod, nechtělo se mi. Škole jsem se nakonec věnoval asi hodku a pak mi to nedalo a musel jsem se podívat po okolí - je to tam krásný. Nádherný domečky u jezírek, svítilo sluníčko, vylezl jsem i asi do 70 procent místního lyžařského střediska a kochal se výhledem - paráda. Odpoledne jsme s Trevorem šli "pracovat".. byla to dřina. Museli jsme spálit část stromů a popadaných větví co měli na zahradě. Probíhalo to tak, že jsme udělali velkej oheň a popíjeli pivo, jen jednou za čas do ohně něco přihodili :D  V mezičase jsme jestě lítali na jeho čtyřkolce, kterou mi ochotně půjčil tak jsem se vyřádil :) Je zajímavý, že tu vůbec nikdo neřeší nějaké pití a řízení... :) Večer jsme měli návštěvu, takže jsme povečeřeli s ostatníma lidma (garlic bread, kuřecí prsíčka se špenátem, sýrem, na víně ..super (y)) Byl jsem ale dost unavenej tak jsem tento večer bar vynechal a šel spát..

V neděli jsme se už začli přesouvat do jejich domova do Connecticutu. Po cestě jsme se stavili v lokálním obřím VERMONT gift shopu, kde je možnost nakoupit spousty lokálních věcí. Je super, že vše z jídel se dá ochutnat zdarma - měl jsem tedy spoustu druhů maple syrupu, sladkostí, fudgí, sýrů, salámů, majonéz apod... Vyzkoušeli jsme opravdu dost dobrot :) Večer ještě před příjezdem do domu jsme se stavili u jejich známých, kteří mají obří bar v obyváku - a opravdu bar, s židličkama, plně vybavenej, televize, naraženej sud - no paráda. Strašně hodní lidé, kásně nás hostili. Dokonce měli i sud Pilser Urquell :) byla to paráda, pít pivo, koukat na americkej fotbal, pak jsme měli objednanejch asi 10 obřích pizz, takže i jídlo paráda. Pak jsem se však zmínil, že mám rád whiskey - to jsem možná neměl, přišla na řadu degustace :) měli toho fakt strasně moc, cokoli mě napadlo a řekl jsem tak měli. A ne obyčejné edice, vše měli různé lepší, min 10 let staré reservy apod. Ochutnal jsem spoustu likérů, ať už známých či neznámích značek (včetně kanadnské maple whiskey, kentucky bourbonu co měl 64 % alkoholu apod) - lahve všechny 100 dolarů a více, temeř všechna balení 1,75 litru :D - no paráda, byl jsem jak v Jiříkově vidění a byla hrozná sranda sranda večer. :) Celá hospoda tukala najednou s pokřikem "nazdraví" :D .... btw: Mají také historického harleje, ale do řízení jsem se po takovýhle náloži teda nehrnul :D  - no paráda, byl jsem jak v jiříkově vidění a byla hrozná 

Celej minulej týden byl "mezinárodní".. každý den jsme měli spšl program .. každý den byly představovány univerzity, se kterými Norwich spolupracuje a také byla speciální kuchyně - v pondělí Francie -  výborné jídlo na víně s bramborovou kaší, crepes apod, .. v úterý Taiwan a Thajská kuchyně (polívka, masíčko, rýžička, super ) ... Ve středu jsme měli školní Thanksgiving - jídena byla celé odpoledne zavřená kvůli přípravám a fakt to stálo za to,... nejvíce mi chutnal krocan a nádivka, squash nic extra, ale brambory, dorty, apple cider avše ostatní - mnam :)

Ve čtvrtek jsme prezentovali naši univerzitu my, bohužel české kuchyně jsme se nedočkali - asi jí neumí :) ... Byla ale mexická a opět jsme se výborně najedli .. :) V pátek přišla na řadu Itálie, ale tu už jsme nestihli, protoze jsme hned po obědě odjízděli k Trevorovi na týden prázdnin ... :) ale tam bude jídlo jestě urřčitě o 100% lepší :)

Naše univerzita poskytuje v místní škole výuku - v rámci "zeměpisného" kroužku tam každý týden příjde někdo z mezinárodních studentů s úkolem pohovořit o své zemi, ukázat fotky, videa, tradice apod. Jako první jsme na řadu přišli já s Honzou, takže jsme dnes dětem odprezentovali prezentaci o naší republice. Jelikož se jednalo o kroužek, na dětech bylo dost vidět, že jsou nadšení z této příležitosti a poslouchali, diskutovali s námi. Bylo to úplně super :) Také jsme s nimi namalovali nějaká vajíčka (při mluvení o velikonocích), které jsme v zápětí ihned posvačili :)

Dnes jsme také oslavili Indické thanksgiving  (zvané jako DIWALI) .... Mindy vařila pro všechny mezinárodní studenty i pro ostatní studenty, kteří se chtěli zůčastnit. Večeře se podávala v místní knihovně, kde jsme při sledování nějakého indického filmu vychutnali vegetariánský večer (Mindy je vegetariánka). Nebylo to vůbec špatné, jídla bylo dost a bylo dobré.. jen bych ho malinko více okořenil, ale jinak to byl pěkný večer :)

Minulý víkend (6. - 8. 11.) jsme jeli s Trevorem do jejich zimního domečku do hor. Trevorovi rodiče pozvali spoustu lidí, bylo nás asi 15 - celé jeho příbuzenstvo, kamarádi apod. V pátek večer jsme popili s jeho rodinou u rodinného krbu, jeho táta uvařil výbornou italskou večeři (pasta, krevety, salátek apod.), podávala se i zmrzlina z místní mléčné farmy, borůvkový koláč - vše výborný.

V sototu musel Trevor na školení kvůli nové zinní sezóně (pracuje v lyžařském areálu) ... My chtěli jet nakupovat a co se stalo mě docela překvapilo, jeho táta po mě dostlova hodil klíče od Volva se slovy "tak si vemte auto a jeďte kam chcete, hezky se bavte" :D .. LUXUS... konečně jsem po 2 měsících zase řídil... zajeli jsme tedy do pul hodky vzdáleného města do Outletového centra a strávili den tam :) po cestě jsme se stavili na místní farmě kouknout na nějaký dobroty apod. .. poté co jsme se vrátili, udělali jsme si s rodinou a příbuznými obří táborák, podávaly se hamburgery, krevety, beef chilli, sladkosti... koupili jsme i 1,75 litru vodky takže jsme se parádně picli :)

Celkově se mi na víkendu hrozně líbilo, že jsme se mohli chovat jako doma... kdykoli jsme si chodili cokoliv vzít do lednicky, vsude po baráku, mohli jsme si neco uvařit, umejt, vyprat... jako doma :)

Po cestě dom jsme se jestě stavili v pivovaru na prohlídce a ochutnávku pár vzorků :)... moc pěknej víkend to byl :) 

V rámci tělocviku si vyzkouším i nové sporty. Dnes jsem si porvé zkusil zahrát lacrosse a dodgeball (vybíjenou). Upřímně, obojí je docela makačka, nebo spíše nezvyk. 

 Stala se mi docela vtipná příhoda. Normálně jsem byl pokárán, že se nehlásím. :D 

Osobně nejsem zvyklej se hlásit. Na UHK se nikdo nehlásí a připadá mi to zbytečné, je to ztráta času. Učitelka na Francouzstinu se vzdy na něco zeptá a vetšinou se přihlásí tak 4-5 lidí.. ona pak však cca 10 vterin (nepřeháním) přemýšlí, koho teda vyvolat, dělá si čárky, kdo kolikrát již mluvil apod. Proste ztráta času. Navíc pokud se učitel dotazuje a nikdo se nepřihlásí ani po dlouhé době, proč se hlásit? 

Takže situace vypadala tak, že učitelka se zeptala, 5 vteřin nikdo nereagoval, takže jsem prostě odpověděl bez hlášení. Spolužák se ke mě naklonil s uplně vyvalenejma očima, jaktože si troufnu mluvit bez přihlášení... že by se to nemělo dělat.. :D 

Tak nevím, občas si připadám fakt jak v první třídě a ne na prestižní univerzitě...

Tento víkend za mnou přiletěla Gábinka do Bostonu, kde jsme si to parádně užili. Jelikož Gabča čekala při cestě zpět x hodin na letišti v Paříži, popsala z nudy při čekání celý víkend ona. Shrnula to tak hezky, že její slova neupravuji a jen přikládám k přečtení :) Osobně bych jen dodal, že jsem skutečně překvapen, jak je Boston krásné město. Například ve srovnání s NYC je asi 1000x čistější, přehlednější, modernější... prostě úžasné. Po San Franciscu asi druhé zatím mé druhé nejoblíbenější město v USA :) 

Do Bostonu jsme prijeli po setmeni. presto, ze jsme prijeli zvlast, shodli jsme se na tom, ze uz na prvni pohled se nam nocni Boston libil. Setkali jsme se v byte nasi host family v Maple Street, kde nas cekalo vrele prijeti - zahrnovalo misu cinskych domacich specialit od hostitelky Shan pro Dana a cokoladovou penu pro me. Po obcerstveni jsme vyrazili protahnout nohy po okoli. Pravou americkou atmosferu nam vytvarel fotbalovy zapas Maldenskeho tymu i halloweenske dekorace peclive rozmistene na domech a predzahradkach.
Rano jsme vyrazili do mesta a nase prvni kroky smerovaly do Dunkin Donuts (ktere najdete v Bostonu doslova na kazdem kroku) pro male glazovane munchkiny. Po prijezdu do Bostonu jsme krizem krazem prozkoumavali mesto a byli z nej nadseni. At uz to byl park Public Garden s rybniky a rodinkami na prochazce, pobrezi plne bezcu a specialnich dopravnich prostredku - kachen, ktere jezdi po sousi i ve vode-, nebo rusnejsi cast centra okolo Downtown Crossing. Tam jsme si uzili i nakupovani. Nemohla chybet aspon letma navsteva stadionu TD Garden, sidla Celtics a Bruins. Okolo jsme si vsimli nepreberneho mnozstvi lakavych fanouskovskych baru a hospod. Zasli jsme i do luxusni ctvrti Beacon Hill, kde jsme konstatovali, ze bydlenim tam bychom tedy rozhodne nepohrdli. Cihlove domy se schody ke vchodovym dverim a roztomilymi predzahradkami byly proste neodolatelne smile emoticon Neprestavaly nas fascinovat kombinace moderniho a stareho mesta, vrcholem bylo, kdyz jsme dosli k budove, kde v roce 1776 poprve cetli Deklaraci nezavislosti, a zjistili, ze se uvnitr nachazi zastavka metra. Po celodennim prochazeni Bostonu jsme se vypravili na slavnostni veceri do nasi oblibene Cheesecake Factory. Dan zvolil hovezi medailonky se šťouchanými brambory a zeleninkou ve Skinnylicious verzi a ja ponekud mene dietnejsi White Chocolate Raspberry Truffle Cheesecake. No, za sebe muzu rict, ze lepsi oslavu vyroci jsem si nemohla prat smile emoticon Domu jsme se vydali okolo Prudential Center a osvetlene mrakodrapy se pridaly na seznam veci, ktere jsme si na Bostonu zamilovali.

Druhy den se necekane udelalo krasne, a tak jsme meli na prochazku Little Italy, Chinatownu, mista Boston Tea Party a zbytku centra docela prijemne pocasi. Danuv neskutecny orientacni smysl zpusobil, ze jsme se po meste pohybovali, jako bychom tam zili nejmin pet let, coz bylo super. Nakonec jsme prosli i kus Freedom Trail a videli tak vsechny historicke pamatky Bostonu pekne poporade. Jedna z veci, ktere jsou na Bostonu super, je, jak je kompaktni. Ma v sobe zajimavy naboj, misi se tam stary a novy svet, do toho jsou vsichni hezky obleceni maratonci, maji krasne parky, dobre metro a ciste more, celkove je v tom meste tak nadherna a zvlastni atmosfera, ze se to da jen tezko popsat. Mam pocit, ze jsme toho za dva dny stihli videt a prozit jako asi za rok. Dekuju